FOLLOWERS OF THE APOCALYPSE 
AUTONOMIE - způsob Globální revoluce
Followers of the Apocalypse
Jsme lidé této planety, jsme lidé jenž ztotožnují řád vesmíru, přírody i jednotlivce ve společný zájem, v zájem překrásného a přešťastného bytí.
Jistě není možné takové cíle uskutečnit, avšak harmonie planety, její rozmanitost, sladění částí v co nejmenším pociťovaném utrpení a plně prožitý život každého, je naším světlem v životě a naše kroky směřují tímto směrem. Z takových důvodů odmítame autoritu moci a mírníme autoritu pravdy, neboť tato cesta vede sice k cíly evoluce, ale nikoli ke štěstí jednotlivce. Nelze někoho nutit přistoupit na systém jakkoli lepší než-li je ten jeho navyklý, pokud to nechápe. Ale též pokud nelze nikoho přesvědčit o naší pravdě, se nelze jen trápit jejich hloupostí. Jestli není možnost nabídnout něco požadovaného,
chtěného, je nutné zvolit jiný svůj způsob, avšak jak, ne-li mocí, když naše slova nikoho nezajímají !?
Ideály nejde zastavit, ideály tvoří zdání nemožnosti štěstí bez jejich realizace. Už jen pro touhu patřit k milovanému společenství, častěji však z osobních potřeb. Odmítám právo soudit lidi, se svými mozky nemohou snad ani jinak, než nechat se řídit jinou autoritou než svou vlastní, nebo tou silnější! Lidé vědí o vyšších skutečnostech, avšak nechtějí měnit svůj způsob existence, pokud není pro ně možnost lepšího života pohodlně na dosah. A zde musíme vzít do úvahy biopodstatu člověka, že příjemné pocity mohou být spatřovány právě v hodnotách velmi obyčejných. Není pro každého nutná úplná volnost, seberealizace a poznaní vyšších hodnot. Život se spokojí s nižší úrovní, pokud je to pohodlnější. Jen pokud by systém podporoval rozvoj osobnosti každého jedince a nebránil slabším, neuznával by nikdo hodnoty, které je nyní naplnují. My však musíme svůj život naplnit, nelze se spokojit, dokud není vše úplně marné. Ale není možné jen odsuzovat slabost a malost přirozeného člověka a nic mu nenabízet. Pokud není vidět naději, je těžké se dál snažit a ztrácet síly. Řešení celosvětové krize vší lidské existence, spravedlnost i svobodu lze najít jen ve funkčním a lepším systému naprosto otevřeném světu.
Lze-li se osvobodit od systému, uhájit svou nezávislost, odstranit negativní sociální jevy - a tím se vyrovnat jakémukoliv celku - pak zbývá jen nabídnout představu větší spokojenosti i s menšími prostředky. Pokud by si človek například musel každou potřebnou věc vyrobit sám od začátku do konce, (podle našeho názoru nutný princip spravedlivé beztřídní společnosti), jistě bude souhlasit, bude-li jeho pole obdělávat automatizovaný kombajn. Člověk, který se cítí utiskován systémem, opustí i bohatší a silnější (a hlavně laskominami přeplněnou) společnost a bude žít svobodně, ač (a navíc) samostatně.
Představujeme si svůj svět jako celou planetu obývanou citlivými a inteligentními bytostmi. Klidně přiznám, že se nám líbí myšlenka dvojího jazyka, mateřského a celosvětového. Ale tento cíl není v dohledu budoucího světa, natož našeho života. Není však nutné přenášet své představy dokonalosti globálně, nutné je nenechat si vnucovat nedokonalé představy Systému. Myslíme si, že jedině vytvořením příkladného, dobře fungujícího řádu, existujícího autonomně, lze měnit svět, aniž bychom se byť jen dotkli něčích hodnot. Jak však najít místo k životu, k plnému rozvoji života, k nové vlastní civilizaci, když planeta je přelidněna a vše obyvatelné někomu patří?! Pak je těžké vrátit se do lůna přírody, nechat hustě zarůst zem lesy - pralesy, kde by naše polnosti, domy, továrny a jiné stavby jen dokrášlovaly vzhled krajiny. Vše postavené vzájemnou dohodou a vše vyráběné vlastnoručně, jen za pomoci Techniků - obětavých členů společenství, jenž možná pracují méně na poli - a vlastní obživě - ale svým sebevzděláním z veřejných computerizovaných knihoven, přístupných všem a kdykoliv, bez nutnosti ověřování znalostí ( - či jen čestnými tituly dosvědčujících stupeň pokročilosti v oboru ), pomáhají společnost vzdělávat se a řídit se samostatně. Větší míra zábavy a relaxace než práce a problemů by se jistě stala hrozbou všem hloupým avšak pohodlně-kulturním (konzumním) systémům. Pak už jen zbývá se ubránit. Ovšem daleko větší překážkou jsou naše vlastní neschopnosti, nenechat "rezervaci" upadnout a tím jen potvrdit pseudo-domněnky obyvatel "civilizací". K tomu potřebujeme především vědomosti, vědomosti o zemědělství - strojírenství - energetice, ale i chemii a elektrotechnice, nebudeme tam přece bez všech těchto vymožeností. Naopak, ať jsou všechny potřeby uspokojeny, nutné si každy opatří z nutnosti a ty ostatní potřeby už jsou soukromou záležitostí. Také je nutné ovládat
znalosti stavebnictví. Stavby společně využívaných budov, továren či knihoven či elektráren, bychom teoreticky stavěli společně pod vedením mistrů, avšak obydlí by si stavěli jen malé skupinky či jednotlivci.
Kromě individuálně, nebo socialisticky obhospodařovaných farem by zde mohl existovat i obchod, nicméně úroveň našeho vědení a schopností i bezzištná pomoc odborníků by přirozenou cestou alespoň bránila vykořisťování těch níže postavených a tato hrozba by se vlastně šířila i na okolní svět, kde by hrozila ztrátou ochotných pracujících. Věcí nutných znát k bezproblémovému životu, jako jsou například papír či antikoncepce, stejně jako farmářství a elektrotechnika není až tak mnoho. Věřím, že lze vhodně zkombinovanými znalostmi dosáhnout plně automatizované výroby čehokoliv, včetně počítačem řízené setby a sklizně. Šlo-li to takto nejméně 20 000 let, přičemž zemědělci kromě své obživy, též uspokojovali i ty nejnáročnější potřeby vládnoucích vrstev ( co třeba pyramidy ), tak si myslím, že tento systém může fungovat bez problému. Člověk by pouze kontroloval, zásoboval a opravoval stroje a zařízení. Jindy musel vše udělat sám, téměř rukama. Nyní jen díky znalostem, na kterých je ovšem tento systém závislý, by se vše dělalo téměř samo, nepočítáme-li počáteční investici. Postupně by se celý svět jistě začal měnit v důsledku důkazu vrcholu vývoje lidstva.
Jediný problém nám zbývá vyřešit, a to jak získat legálně nějaké území a jeho úplnou nezávislost...
[ZPĚT]